Jak mám se vzdáti svého snu,
nejde to tak lehce.
Smutné je pochmurno všedních dnů,
do kterých se mi moc nechce.
Důvěra je jak zlá čarodejnice,
mě to někdy rve srdce!
Cítím, že rozpůlena ve dví jsem cele,
tak ráda dívám se na blankytné nebe!
Člověk tak snadno uvěří,
těm pomluvám a zlým řečem.
Tak snadno člověk uvěří,
všem špatným lidem.
Jsem obyčejný člověk,
asi tak jako ostatní.
Nikdo není žádný Bůh,
jen touha po dokonalosti naši duši plení.
Co z člověka udělá sláva a peníze,
to je někdy kupodivu.
To jen nepochopitelná je naše duše,
a člověk někdy ztratí víru.
Cítím se jak slepý bez hole,
jak ocitla jsem se tak dole?
Je to náš osud, krutý pán?
Je nám nejspíš asi dán.
Člověk se s ním
musí vyrovnat jen a jen sám.
Nikdo tě v životě nepodrží,
nikdo nemůže být tvůj pán!
|