TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

jeden den
Autor: noa (Občasný) - publikováno 12.9.2007 (08:35:30)

Kostka (Občasný) - 2.1.2008 > Napřed odvolávka k již napsanému: dost přesný Ztratilin postřeh k ambivalentní salónností, taky se ztotožňuju s poznámkou mír-nex-dear-nyxe. Včetně kurzív. Mužská něžnost, to je jisté! Nemluvíme ale o těch kurzívách samotných, ty jsou v pořádku, mluvíme o tom, jak si kurzívy stylově rozumí se vším tím okolím. Různořečí je legitimní, pokud základně k sobě ladí (klidně kontrapunkticky), ale tohle jsou dva úplně jiné „systémy“... Dva různé formální kódy, vzájemně disharmonické. S druhou Ztratilinou poznámkou už tolik nejdu, "strýcu" je malé, stále nenápadné vybočení z toho jinak salónního tónu, který jakmile je jednou, i v dialozích, nastolen, už potom slohovou nadnesenost obhajuje, protože je zkrátka vědomá (ve smyslu autorském i čtenářském). Právě "strýcu" je jen obecným náznakem podbarvenosti, ale ne konkrétní demonstrací. Na způsob "heleď, čtenáři, oni ti cigáni samozřejmě mluví po svým, ale tím se tu nebudeme zabejvat, dohodli jsme se, že jdeme po významu". Nad čím bych v té souvislosti u dialogů přece jen popřemýšlel, jsou spisovné a nespisovné tvary (přídavných jmen). Asi jde o nějakou zdravou mez mezi onou "salónností" a "životem", styl, v němž je nenuceně přítomné obojí, takže nad ničím z toho nepřemýšlíme a nemáme potřebu to pojmenovávat. Když Václavova žena řekne „Myslím strach o tvé duševní zdraví.“, nevím, proč musí mluvit spisovně. Ale to Ti nejspíš stejně ujelo, protože převážně nespisovnost používáš a o téhle věci jistě víš. V tomhle stylu na pomezí fabulace a autenticismu (Ztratila mě nedávno poučila, že fakt existují spisovatelé zvaní "autenticisté", což je sranda) je právě řeč dialogů, včetně drobných odstínění pro různé lidské typy, velmi těžký oříšek. Celkový dialogický tón, i to individuální typové zabarvení musí být příznakové, tedy neklamné, a přitom mnohem jemnější, než je tomu ve skutečnosti. No prostě schíza (půjčuju termín z jiné povídky). Abych to uzavřel, myslím, že jsi v téhle disciplíně, noo, na velmi dobré cestě. Než začnu chválit, měl bych ještě jednu zarážku k motivu "zamilovat se". Dvakrát tam zopakuješ tenhleten "princip překvapení", zamilovat se do domu, pak ještě jednou do focení a krajiny. Trochu mi to dře, i když chápu Tvou cílenou práci s kontrastem významů (slova milovat, zamilovat se), která nabude váhy (a plasticity) právě tím zopakováním. To znamená, že principielní ta výhrada není. V prvém případě mi asi vadilo, jen jak je to stylizované, „DO DOMKU se zamiloval na první pohled“, ten důraz na nečekaný předmět mi tam najednou školsky trčí a myslím, že hra s pointou a la „tak, a teď jsem tě, čtenáři, doběhla“ není vůbec zapotřebí. Možná už se v tom nimrám moc, ale zazdálo se mi dokonce, že efekt pointy (taktéž ještě zveličený zopakováním) od toho důležitého, o co jde především, odvádí pozornost. Rozptyluje to, což je škoda. To důležité je totiž velice krásné: rozvrstvení významu lásky za hranice nejběžnější souvislosti mezilidského vztahu, aniž by se tím motiv mezilidské lásky sebemíň vzdálil... ba naopak, on se provazuje, bytní. Ano, to je velice hezký. Jen bych ohladil tu povrchní hranu – v zájmu hladší cesty hloub. V druhém případě je stejný efekt zasazen dokonce do dialogu a to je ještě jiná malá pochybnost. Aspoň tak, jak je to „zinscenováno“, mi to k té osobě nesedí. Musí si přece být vědoma, že bez dalšího rozvedení je vyznění její věty jednoznačné. Jaktože se „podívá překvapeně“ a ještě odpoví „Ne, proč?“ Má to znamenat, že si Václava úmyslně dobírá a se všemi těmi průběžnými domněnkami počítá? Slíbená pochvala je nasnadě, jako vždy, když k rejpání zůstanou naprosté drobnosti. O pěkné významové rozestřenosti slova milovat jsem už mluvil, a teď mě napadá, že ji lze docela dobře považovat za důležitý tématický plán celého textu. (Pokud je to tak, pak k němu odkazují i diskutované kurzívy, s vrcholem té úplně poslední... Čímž se trošičku obhajují, ale jen trošičku, protože základní moje výhrada odlišného „systému“ platí dál. Myslím, že vlastně „odlišnost systémů“ je něco, co může vadit mužům narozdíl od žen, zde je rozdíl mužsko-ženského vnímání, nikoli v přijetí těch promluv samotných. Mužská něha – propánaboha --- jistě!!) Ale těch plánů je víc a dohromady znějí čímsi, co je velice silné, životní – a ve vší blahé ambivalenci také harmonické. Ostatně i ta harmonie, puzení k smíru všeho, co se spolu pere (a tím probůh nemyslím ta dvě etnika, i když i tam se to navenek zračí), je v tématu obsažena. Pokud tu padaly výhrady k neživotnosti vyprávění (či co) a pokud na nich občas i byl kus pravdy, jedná se přece jen pořád o povrch. Rád bych je vyvážil vyzdvižením ohromné životnosti vnitřní – která když je, tak je vyhráno, neboť sem tam nějaké zadření na povrchu se dá vcelku snadno ohladit. („Ohlaď mě“?) Jdu trošku pozdě, diskuse už dozněla, tak snad těch pár avíz ex post neurazí (když už nenadchne...hu).		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Kostka
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + deset ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game