|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Cesta = Dobrodružství...
Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 7.4.2002 (00:46:35)
|
|  |
CESTA / DOBRODRUŽSTVÍ
Buď zdráv, můj milý, mladý, předrahý, úspěšný příteli,
navrátil jsem se z nezvyklé cesty, výletu, chceš-li a rád bych se podělit o mnoho, mnoho zážitků, které mi toto povyražení přineslo, s někým, kdo je mému srdci v pravdě nejbližší. Ano, každý den je od úsvitu k soumraku velkou příležitostí, velkou výzvou žít život naplno, nejintenzivněji, jak jen je schopen člověk, milující vůni pravého bytí. Hned s prvních vdechem, po prvním otevření jemných víček, kdy je ráno mladé robě a ptáci se rozezpívávají, poletujíce z lampy na lampu, kdy ranní autobusy zasněně, funivě otevírají dveře zastávku po zastávce. Už od prvních vdechů nového, krasného, perspektivního dne, uz od toho prvního, silného uvědomnění si další šance prožít TO naplno, musíte chtít a chytit tuhle šanci za kštici, pevně ji sevřít, nenechat ji prokapat skrze prsty na linoleum zmaru, kdy při soumraku nezbude nic, než lítost nad marností a beznadějí. Takové soumraky neznám, má rána jsou tak aromatická, tak emotivní, tak odhodlaná a takové bylo i to dnešní, můj milý čtenáři. Jakmile první paprsky zazvonily o sklo průzračných, rok nemytých oken našeho apartmánu, vytušil jsem, že ve vzduchu je něco, NĚCO nevídaného, NĚCO, co si žádá vstát, roztáhnout křídla a letět, kroužit nad krajinou bezbřehé úžasnosti všedních dní, otevřít své nezkažené srdce!
I ladným skokem octl jsem se na svých zrohovatělých chodidlech, druhým skokem zhmotnil jsem se v koupelně, třetím u chutného krajíce pšenično-žitného chleba, pamatujícího minulý měsíc, a plecháčku odtučněného, již poněkud hutnějšího mléka. A než jsem se nadál, než to nejistá vlákna žárovek zaregistrovala, už se zhasínala a já ladně a sebevědomě ukrajoval první desítky metrů pouti, na vodítku svého temperamentního čtyřnohého přítele, fenku Shih-tzu, odhodlanou bežet tryskem desítky, stovky i tisíce kilometrů, stejně jako já. Ano, tací my dva jsme, stejně lační ŽÍT.
Po absolvování celého, asi třista metrového okruhu kolem mateřské školy naproti naší vilové čtvrti, usoudil jsem, že pro mé téměř nezdolné fyzično učinil jsem tohoto rána maximum. Než se stačil pár poštolek, nežně vreštících na parapetu okna vlevo nahoře, nadít, už jsem stál s klíčem v ruce u dveři, a hop, už jsem byl doma, u skříně a pln pochopitelné lačnosti vytahoval svůj ultralehký spací pytel, vyrobený z ultra dutých vláken, dovezených z předalekých, exotických zemí Velké Británie, která umožňují strávit hžavou noc i tehdy, klesá-li venkovní teplota hluboko, HLUBOKO pod bod mrazu. Není vyjímkou, když se v časném jitru budím zborcený potem i ve dnech, kdy teploměr zlostně setrvává na pouhých patnácti stupních nad nulou. Rychlým pohybem pravé ruky vyjmul jsem pytel z miniaturního přebalu, druhým, čilým švihem rozvinul ho do plné délky a šířky a za minutu už jsem stál na místě, kde jsem, dosti nebezpecně a riskantně, byl ochoten prožít nadcházející hodiny báječného dobrodružství, vprostřed divočiny, asi půl metru severovýchodně od sedací soupravy v nejlepších letech, dobrý metr před obrazovkou stereofonního televizoru Sony. Karimatku jsem oželel, jsa zvyklý na provizorní podmínky, které leckdy dokaží nepřipraveného greenhorna nekompromisně zaskočit! Ale to mám rád, to nečekané, nepředvídatelné, zastřené tajemstvím věcí budoucích, kdy je jen a jen na vlastní houževnatosti a zkušenostech, zda přežiji! Pln zdravé sebedůvěry nasoukal jsem své athletické tělo do spacího pytle, profesionálním hmatem octl se v mé levačce dálkový ovladač a v mžiku se ozval zvuk, věštící spuštění TV.
Usínal jsem s dětsky blaženým výrazem, do uší mi romanticky štěbetalo exotické ptactvo z kanálu Animal Planet, není nad přírodu a spánek pod širákem.
Další den, prožitý z plných plic, na "plné pecky", asi tři metry východně od kuchyně... Takový jsem dobrodruh!
|
|
|
