Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.11.
Zina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Ten bagr si dnes nepůjčuj!
Autor: Lamarski (Občasný) - publikováno 12.10.2007 (01:30:45)
Ten bagr si dnes nepůjčuj!

     Pořád mám pocit, že tam nepatřím a že si toho někdo všimne a zamračí se. Úsměvné? Ale kdeže. Běžná realita na pískovišti mezi kyblíčky a bábovičkami.
„Vůbec mě neposlouchá. Udeřilo dva a čtvrt roku a vesele se mi směje do ksichtu,“ bije na poplach zvolací tón hlasu jednoho píškovišťátkového rohu. Dvě maminky si nadšeně notují, jak by své miláčky nejraději zpráskaly, když na ně robátka potutelně dělají dlouhý nos zpoza rohu.
„Už chodíte?“ Dere si cestu k mému uchu z druhé strany.
„Nech ty hrabičky dole, to se nedělá,“ peskuje se za mnou.
Ani jedno není mířeno přímo k nám. Jde jen o souzvuk náhodně se bavících majitelů dvou až tří letých dětí.
     Začalo svítit slunce a jeho paprsky perou své podzimně vlažné teplo do zrnek písku. Nejradši bych se natáhla a vstřebávala dávku přírodního vitaminu do tváře. Těžko však nechat dítě bez dohledu. Zvlášť to vlastní. Písek chutná nejlépe na hrabičkách a obroušená umělá hmota lopatičky s patřičným nánosem kamínků taky. Nic naplat, je třeba se ujmout role vložené přírodou na má bedra. Chtě nechtě musí se komunikovat. Se všemi bez rozdílu věku.
„Bum, bác,“ opakuji jako kolovrátek při každém kecnutí batolete na zadek. „Jak dělá pejsek?“ Když se okolo mihne paní s vyděšeným jorkšírem v náručí. V jejích očích se dme pýcha nad stříbrnošedým vítězem CACIB a BOB nyní ve výstavní mezisezóně. V jeho očích se zrcadlí děs, když vidí, jak se na jeho módně sestříhaný kožíšek caparti už, už třesou.
Pejskařka suverénně přisedne na okraj pískoviště a psí kožich nastaví všanc všem nenechavým ručičkám. Moje dítě, zvyklé na Německého ovčáka, čoklíka bodře poplácá po hřbetě. Hbitě překazím další pokusy o sbližování dvou druhů, omluvím se a pro jistotu podstrčím vjem zelené bábovičky ve tvaru želvičky.
„Nedám bagr!“ Rezolutně odmítne chlapeček půjčit jeden kousek ze svého bagroparku. Doprovod zlého pohledu by odradil i zkušeného westmana Sama Hawkinse od Vinettoua.
„Dej si ji do kočárku! To je MŮJ bagr!“ Hodí po mě ostrým temným pohledem tříletý renegát. Až mám pocit, že když odmítnu, sešle na mě pomstu bohů napříč celým náboženským spektrem, antickou odnoží nepočítaje.
„Ale Marečku, takhle se nemluví,“ snaží se ho babička mírnit.
Nic naplat, dneska se bagry nepůjčujou. Ale pro jistotu hošík odstrčil nezvaného zájemce pryč. Pomyslná závora zaklapla, zarachotil klíč a bagry jsou pryč. Můj drobek padl lidově řečeno hubou do písku a převeliké slzy jako hrachy nabalovaly jemná zrníčka pěkně vedle sebe, až vytvořila pevnou pleťovou masku přes většinu obličeje. Kosmetičky by zaplesaly, drželo to jak helvétská víra a podle neutuchajícího řevu to i při odstraňování pekelně škrábalo.
„S bagrama jsem, pánové, tedy skončila,“ řekl by jistě miláček mého srdce, kdyby už uměl mluvit.
Je čas spánku – zaplaťpánbůh – jde se dom. Brekot ještě nepřestal, ale je mi to jedno. Posílena poznatkem z předešlého dne, že srdceryvné řvaní bude následovat i po několikahodinovém setrvání na pískovém čtverci, i přes to, že je kosa jako břitva a prokřehlé ruce se samovolně kroutí do prstové abecedy.
     Pořád mám pocit, že tam nepatřím, ale nedokážu se překonat. Jen pryč, pryč od receptů na mixované pokrmy. Přesných zpráv zbarvení, velikosti a hustoty toho či onoho v plenkách, v případě vyššího levelu: v nočnících. Veledůležitých psychologicky laděných debat o tom, kdy se které dítě válelo vzteky před: kasou v obchodě, výlohou knihkupectví na Andělu, regálem se sladkostmi, ordinací dětského lékaře, kočárkem v hračkářství, nástupem do autobusu. V posledním případě jsme měla chuť se zapojit a povykládat o tom, jak moje maminka sestru dostala do autobusu tak, že ji sešvihala kopřivama z nedalekého příkopu. Tento způsob bych ovšem nedoporučila. Dones jí to nemůže zapomenou.
Úsměvné? Ale kdeže. Nakonec nastoupila a o to zřejmě šlo.




Poznámky k tomuto příspěvku
jiri-jirik (Občasný) - 13.10.2007 > :)) klídek, to přejde
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 13.10.2007 > jiri-jirik> Už aby o bylo :)))))) dˇ.
<reagovat 
Lola (Občasný) - 13.10.2007 > BAGROPARK!
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 13.10.2007 > Lola> ;)
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 15.10.2007 > líbí... tohle je opravu "živě" napsaný :)
Body: 5
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 15.10.2007 > Quotidiana> Dík:)))
<reagovat 
anemone (Občasný) - 10.3.2009 > Panebože, jak já tohle znám :))) Autorce díky za pobavení a oživení obrazu, který mne zas (po roce) na jaře čeká..
Body: 5
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 10.3.2009 > anemone> Gratuluji:) Hlavně ať je zdravé, všechno ostatní přejde v zapomnění. Bože, jak já nenáviděla chození na písek!
<reagovat 
 anemone (Občasný) - 10.3.2009 > Lamarski> Ona děťátka jsou dvě, takže "potěšení" je dvojnásobné :D Každopádně písek mnohdy nebývá (tedy v mém případě) to nejhorší. Ale líbí se mi, jak barvitě jste zachytila realitu :)
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 10.3.2009 > anemone> No panejo! Dvojka hned najednou:) Takže nejen zdraví je třeba přát, ale i pevné nervy. Na druhou stranu, taková dvojčátka jsou výbornou dietou na nabraná kilča. Když tak koukám na ty dvoukočáry a maminky, co je tlačí před sebou - všechny jsou jako proutek:) A copak je u tebe nejhorší? (čistě jen z mateřské zvědavosti)
<reagovat 
 anemone (Občasný) - 11.3.2009 > Lamarski> Odpusť za drobnou mystifikaci, nejsou to dvojčata, ale mají mezi sebou 11 měsíců (což je asi horší, než by to dvojčata byla). Každopádně dvojitý kočár jsme aplikovali také, protože princezna je starší, ale drobnější a kluk jí vzrůstem pomalu dohání. S těmi kily - svatá pravda. Ale po druhém mimču jsem za 8 měsíců shodila 20kg, neboť to byla opravdu makačka. A co bylo nejhorší? Asi noční vstávání tzv. "na přeskáčku", vysvětlování malé, proč nemůže mimi nosit a že to není hračka, které lze cokoli narvat do úst a nyní to počíná být problém se synchronizací pohybu dětí na procházce, když jedno běží pod auto a druhé k řece, to je pak učiněná Sofiina volba :))) Ale jinak nervy v pohodě :)))
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 11.3.2009 > anemone> Jo tak to je běs:) Věřím, že nevíš kam dřív skočit. Dvě stejně staré děti se spíš poperou o hračky, ale jak je menší rozdíl v těch prvních letech je to na svatozář:)))
<reagovat 
 anemone (Občasný) - 12.3.2009 > Lamarski> :)
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter