|
šťastný orfeus
seřadil v strunách své e-legie přemnožených obětí
v rytmu periklových stop -kentauři- trávu zadupli
archéologům poutají hlavu -estéti-
jakoby spoutat bylo lze příčiny směsněch nedůtkliv
co roků dýchal strohým stéblem
co trámů v očích víčky nakrouhal
a kolik chvění kapradin si zdál -vněm- v echu nedolehlém
než oslovil -spěch dívky- jež přes půvab se opět parádí
až s ní tky hrály s ním
a krotký zdál se větví ševel
a z bystřin opět dráví snad každý kámen pálil
já poslouchal jsem z časů dáli
sic podzimní však neposlušný krevel
a pochopil že tíseň netěsní
| 
