vyndat ze spižírny zelený chléb a natřít ho sádrou pro potěchu,

mít zahradu jako rudou vlajku a na záchod chodit na srb a kladivo,

mít z baráku obludnou kůlnu, mít uvnitř zbylých pět zápalek

čekat až zatřese, abych po ní hodil jednu koulí a dostal pohlavek

a jako na potvoru cítit lásku skrze věty jsoucího času

dojít až tam, kde vzešel mech, po koberci obepluji svět

na pramici u chárona zastavit se, ukázat cestu, kudy má mě svézt

jen a jen kvůli tomu těstu, já zapomněl nohy v základech