24. října 2007
Podzimní stagnace rozpadající se mysli
Někdy v obalení padalistím
Obrostlo mé dřevěné srdce chmýří
Chuchvalec se namotával na ně
Pak prorostl mi skrze skráně
A přikryl oči
Neviděl jsem
Věžové hodiny i klobouk
Tak sám v tom padalistí
po kolena brodil jsem se v hnědošedé duši
byla moje
z pokoje do pokoje
přesíval jsem šustí barvy zrzavice
Dřevěné židle opuštěně stály
Hodiny se dávno nekývaly
Zpomalené prachoví se zaplétalo do světla
Jen chmýří rostlo
Tiše, pomalu,
Dřevěné srdce cizí tma mi obkvetla
Dech
Starodávná vůně
A po mých zdech se tapetuje samota
Parketová chuť se valí po jazyku
Už jen ze zvyku si střídám ten..
..nádech..
..výdech..
..dech..
A zdech…
|