Kurník-střelnice

 

 

 

Za tvýma očima

ostatní cítili těsto a možná

i spalování.

                  Každé ráno

ruce do hrnce s vodou, hlínou a vlákny

natí, jež před tím neznámé

přiletěly po cestě z dalekých kalhot.

 

Bylo to víc než vesmír.

 

Otáčení bubnu uvnitř škrabky dál týdny a týdny

pod mokrým hadrem,

jenž

převažoval rty nepříliš barevné

na nesprávnou stranu.

 

Od 7.30 do 7.45  nepravidelný tok nazlátlého slunce

dopadal na stromy,

listy se natáčely za světlem.

Kolem poletoval v cárech sníh a mořil

vysunuté hlavy.

                        Kurník-střelnice

posazená v mlze jak kostka másla. Zákopy.

 

Co dodat -  vzduch voněl vápnem a 

pilinami z kovu,

v trubkách zamrzala voda, jímka

byla  plná  jedovatého okru, který krystalizoval

podél stěn.

 

Bylo to víc než vesmír.

 

Dlouho se čekalo až  shnije jablko,

zapíchlé v plotě, smáčeném

deštěm.

            Každý pak 

hovořil o zvláštní chuti plesnivé dužniny,  

podobné řadě prken vytrhaných z podlahy.

 

Později jsem si napsal do zápisníku,

že rozhozená prkna

přimomínala rýhy jejího zadku, a opravdu.

 

Od těch dob milovali jsme se pouze na stěnách.

Dlouho jsem přemýšlel o tajné cestě z kalhot.

Poblíž plechových konví ležela v odrazu vody

celá Vesnice z Hrůzy.

 

Bylo to víc než vesmír.

Palcát slunce nad tím vším.