TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 28.11. René

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

>		Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Nekrolog k úmrtí úmrtí
Autor: swedish_nigg (Občasný) - publikováno 29.11.2007 (14:38:08)

tichotam (Občasný) - 29.11.2007 > Nezdá se mi, že by v některém z modelů byl mrtev autor, čtenář či dílo "o sobě". Je to jako problém splynutí dvou lidí. Mohu na druhého mluvit, mohu jej milovat, ale nikdy nebudu jím. Stejně tak autor může napsat dílo, které je dílem a on je autorem. Autorem, který v sobě nemá dílo. Dílo zas v sobě nemá tohoto autora. Čtenář také nemá dílo, ale sebe. Jediné, co se všem navzájem dává, je jev věcí. Jev autora, jev díla, jev čtenáře. Říkat jim souhrně literatura je stejně prázdný pojem jako říkat dětem, židlím, budově záchodků a všemu možnému "škola". Je to jako říkat mi Tomáš. Jaký je vztah mezi jménem tomáš a mou rukou? Mým stolem? Mým příjmením? Živý je autor, dílo i čtenář. Přístupná "o sobě" je ale akorát věc sama sobě, svému bytí. Pro literaturu má nejsvětější trojice jediné pojítko: všechno zkoumá jako jev, empirii, vše je jí stejně nedostupné. Velice se mi líbí ta nota s posvátnem. Všechno je posvátné, nepřístupné, ale rozhodně ne mrtvé. Proces poroštění čtenáře od konkrétního sebe je jen snahou ostranit z abstraktního procesu sledování jevů živý prvek. Dokud je v interakci život, nedává smysl, nejeví se, není ani interakcí, ale přátelstvím bytí a života čtenáře ve své jedinečnosti spolu s oním jevem textu o sobě, který ovšem je nedosažitelný.		Doporučil

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli tichotam
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + šest ?

Napsat autorovi (Občasný)