Omámená vůní šišek,

trávou, která zelená,

stoupá výš a není slyšet,

dívka citu zbavená.

Jen ten pocit krásné vůně,

dodává jí odvahu,

už nejde rychle ani líně,

jde je střídmě, pomalu.

Z výšky hledí na ten zázrak,

vidí koně, jejich stáj,

nechce poznat místo jiné,

tohleto je její ráj.

Vítr cloumá malou břízkou,

tu se kýve borovice,

hlavu skloní nad svou vískou,

je v ní kouzel na tisíce.