Ta stavení, jejichž zdiva nabarvil člověk a jeho zmámení, páchla hnojem, anžto to podstýlka byla sama.

Těžká A: sličná, hezká a půvabná.

Ne, nemylte se, mé myšlenky zosnoval zmatek - jsem rozhořčen.

Usednout zaslepen tmou, dům obchází lev či dva. V mozku vyhloubil jsem jamku a pointu vycvrnkám:

Svažiny nakupené stromy a vlažné úvaly, ta kyprá půda obkružující ves; v obilí chcípnul zas jeden!

Horečné gardeselky končily v hospodských zdech, tam se rozhostil májový vzdech.

Unylí ni-faráři končili v postelích zalezlí, tam ukončil jejich dech mírový vzdech.

Holubice na římse římskokatolické filiálky kdesi u Kozojed, a mračna mrtvých děv, ještě teplých zespod a jejich amantů, nadobro vyschlých jak stříbřitý chmel.

A dálky zvlněné.

A my žoviální v podstatě, opřeni o borovičky zkroucené a krkolomné

V kapsách visuté zahrady 

Kadeřili jsme čas minulý