1939-1945

Vraky těl lemujou bažinu nasáklou krví.

Pohrdám bolestí, touhou i vírou v boha.

Střepy zla svírám pevně ve svých dlaních

a neupustím ani jeden k nohám ďáblova syna.

Nevidím za hranice ostnatého světa.

Oheň pálí do zad a může být soudce i kat.

Strádáme v žáru pozemského pekla, v místě,

kde naděje umírá první a potom jeden z nás.

Dobýváme vlastní životy pod rouchem smrti.

Do uší se prodírá křik ocelových ptáků.

Kapičky potu pálí na těle plném ran

a trnová koruna sjíždí po obličeji níž a níž.

Očistec dětských dušiček před poslední cestou,

na pohřebišti holubic bez křídel a peří.

Jen pro vůdce, pro pána říše, má lásko,

vraky těl lemujou bažinu nasáklou krví.