Pepík:
Když se Temelínskej rybník napouští,
dosahá voděnka až k ouložišti.
Dosahá, dosahuje,
cestičku ozařuje.

Po ní k nám chodili šumaři zpívat,
a já svý Aničce do oken dívat.
Ta už mě nemiluje,
s jinými bivakuje.

Anča:
Říkám ti, Pepíčku, říkám ti "couvej",
stroncium má rozpad ukrutně dlouhej.
Dlouhej je ten poločas,
kdy nezpívá konipas.

Vlci už na horách začínaj' výti,
nemůžeme spolu dětičky míti.
Záření jak harpyje
spálilo tvý spermie.