čmelák (Občasný)

Upozorňuji na to, že chyba se stala ve výchově. Kde kdo je frustrovaný, nebo znuděný, ale už ne kdekdo je s tím smířený a v tom bych vyděl základ problému. Když dnes navštívíš pasťáky neexistuje tam nikdo, kdo by s drogou problémy neměl, nebo se s ní jen nesetkal. Po revoluci se dokonce v těchto zařízeních změnila klientela: z cikánů na "high society". Je docela jasné, že obě skupiny lidí jsou znudění a frustrovaní, ale je to opravdu meritum věci? Ne, domnívám se že to je jen následek postmoderní roztříštěnosti hodnot (oprávněné) a času (tady by se s tím dalo něco dělat). S hodnotovou roztříštěností se prostě člověk musí naučit žít, musí se s ní smířit, ale chtít to po dětech? To nejde!

Je skvělé číst anamnézu klientky 16 let. Pro zajímavost uvedu základní popis.

Idea společnosti bez drog není pokrytectví, ale málokdo si uvědomuje, že člověk se musí kontrolovat a nejlepším a nejúčinnějším druhem je sebekontrola. Ale ta v dětech není vychovávána, není v nich vychovávána zodpovědnost za ebe, za druhé. Děti prostě postmoderní hodnotovou roztříštěnost berou jako samozřejmou, jako statut quo. Hodnoty nejsou a tak se ubírají cestou naprosto "odkouzlené" reality. A kouzlí si novou, v jistém smyslu baudrialldovskou hyperrealitu, tu bez jakýchkoli osobních vztahů - bez hodnot a bez s tím spojené hierarchické organizace času a prostoru (ale oni snad už z toho nejsou frustrování, prostě takový jsou).