|
Na prohry máš vždycky čas,
ty zůstanou v nás.
A pak bolí jako v ráně sůl.
Jak říct, že máš rád?
Když slovům chce se smát.
Ty jsou vykradený jako říše snů.
A není ti jasný proč se lidi nechtěj smát,
vždyť je to krásný máš to rád.
Pod oblohou temnou klidně, tiše v dešti stát
a koukat jak se v dáli blýská – na časy blýská.
Kam všechny lásky jdou?
Ať chvíli zůstanou
abys mohl jim říct, že měl si je rád.
Neposlechnou…
Ty koukáš po rukou,
snad by mohli aspoň, aspoň zamávat.
A není ti jasný proč se vracej špatný dny.
Vždyť je to strašný co teď dál.
A není ti jasný co dobrý a co zlý
jako když šaška přestal chápat král.
|
|
|