Ondrej Kern (Občasný) - 18.2.2008 > Ostrov
Jako zub ve sklenici, v níž je na dně trocha vody, vykukuje z moře ostrov. Na ostrově roste tráva tak krátká, jako by ji někdo sekal každý den. Ostrov je to spíš rovinatý a bez stromů, zato jsou po něm rozesety skulptury ze dvou kůlů a břevna, to vše potažené rybářskou sítí. Ostrované se dělí do tří skupin – první chrání skulptury, druzí ne a třetí také ne, ale vlastní míč. Smysl života ostrovanů s míčem je strefovat se jím dovnitř skulptur. Běhají po ostrově a vystřelují míč mezi kůly. Někdy jim hlídač střelu zastaví, jindy se míč zhoupne v síti. Výkonnost hlídačů se výrazně liší a je veřejným tajemstvím, kde snadno vsítíš míč a kde je hlídač takřka neprůstřelný.
Nejpočetnější skupina, ti bez míče, také běhají celý den po ostrově, ale jen čekají na přihrávku. Na skulpturu zpravidla nestřílí a naopak většinou vrací míč jeho majiteli. Jen výjimečně si ostrovan bez míče zkusí vystřelit. Výsledek bývá ale často takový, že se na poslední chvíli přižene vlastník míče a lehce ho tečuje do jiného místa skulptury.
Všichni nosí úbory a každý úbor je jiný. Nosí se vyprané, špinavé, nové, staré, letní, zimní, pestré i jednobarevné, potrhané i pospravované. Kvalita úboru nijak nesouvisí s tím, jestli ten, kdo ho obléká, vlastní míč. Když se den chýlí ke konci a ostrované jsou už zemdlelí, rychle se vykoupou v azurovém moři a pak leží nebo sedí na trávě a masírují si vzájemně svaly. Někteří, zpravidla ti, co vedle sebe položili míč, se nahlas baví.
- Tak co, kolik?
- Já devatenáct. A ty?
- Jen čtyři. Furt ty záda…
Atp.
Když se setmí, snaží se ostrované vyhledat nějakou přilehlou lavičku a přečkat na ní noc. Ačkoliv lavičky jsou nadepsány hesly DOMÁCÍ, HOSTÉ, nezdá se, že by někdo věděl, na jakou lavičku nepatří. Jsou po ostrově rozesety nelogicky a se skulpturami nesvírají žádný úhel pravidelně, a tak to bylo už tehdy, když na ostrov přišel první ostrovan.
Ještě jedna nejistota ostrovany trápí, neví totiž, jestli střílí či přihrávají na správnou skulpturu. Někteří se to snaží složitě vypočítat podle úspěšnosti zásahu hlídačů přímou i nepřímou úměrou k hodnocení sebe sama. Vedou si obsáhlou statistiku. Zdá se ale, že to k žádnému zjištění nevede. Někdy se mluví o tom, že bude muset rozhodnout sudí, která skulptura je ta pravá, do které skulptury se zásahy počítají. Na ostrově ale žádný sudí není a existuje-li jaký, nad tím se jen skepticky krčí rameny.
Tak ostrované vedou svůj život den co den v běhu od skulptury ke skulptuře a jejich dny bývají plné činorodého úprku a tvůrčího shonu.
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ariel (Občasný) - 20.2.2008 > anae> "takže by to chtělo číst jako prozaické líčení .. plynuleji a barvitěji"
znáš povídku "Špatně namalovaná slepice"? jaká slepice je ale špatně namalovaná?
a právě tak: co to znamená číst plynuleji a barvitěji, a to pro tebe, pro Kerna, pro mě, nebo pro kohokoli jiného?
anae, z mého phledu jsi to měla formulovat takto: "pro mě to není čteno dost plynule a barvitě", jestli mi rozumíš
| | | <reagovat |
|
| anae (Stálý) - 20.2.2008 > Ondřej> nemám ráda negace apriori .. dala jsem jen návrh .. a ty chytáš za slova, abys mohl kárat, učiteli! :-D
hele, peace - raděj něco konstruktivního - tohle sice není čtení prozaického textu, ale tenhle kluk přednáší moc pěkně, coo? (málem jsem se do něj kvůli jeho přednesu mýho oblíbenýho Ashberyho zamilovala - můžu ti dát na něj i adres ;-)
http://www.youtube.com/watch?v=6Z3sGImVP1E
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|