ariel (Občasný) - 27.2.2008 > egil> jasně, ale odkud bereš pocit, že právě já takto namíchávám nebo vytvářím pointy? struktury mých textů, tedy těch nejlepších, se většinu napíšou samy. pointa je to poslední co mě u textu napadne, intuitivně ji vycítím a už nepíšu dál. ale nerad bych se tu nějak obhajoval.
rovnítko snadná=neimaginativní je poměrně zaujaté, tedy zaujímající jeden pohled. nikde totiž neexistuje předpoklad, že by poezie imaginativní být měla, i když většina poezie k tomu více či méně směřuje. tudíž, u toho že já imaginaci neumím, k čemuž se tady veřejně přiznávám, neznamená, že jsem nutně o něco ochuzen, mám-li ji čím nahradit. mám-li skutečně, tu prozatím nechávám otevřené.
připadá mi zvláštní, když hovoříš o poznání - samozřejmě je velice ošemetné se srovnávat, ale myslím, že patřím k lidem, které se toho poznání obecně, ve vědě, v umění i v životě, dobírají velice usilovně a velice hloubkově. takže ta snadnost se snad pozná podle toho, že u textů, které u sebe pokládám za dobré můžu podrobně rozebrat každé jeho slovo, a taky můžu popsat okolnosti, proč ten text vznikl, na jaké skutečnosti z mého života odkazuje (což netvrdím, že se - předevěším v tom druhém případě - nutně chystám dělat)
ostatně, kdysi jsme se nějak chytli (u mého textu Winter's Tale) a já v reakci napsal poměrně dlouhý rozbor této básně - tedy nikoli rozbor nějakých mých "pocitů a dojmů", ale rozbor objektivních vazeb mezi slovy a mezi, jakkoli primitivními, obrazy, které tam byly užity. to neznamená, že ta báseň byla dobrá, ale snad to znamená, že nebyla snadná, a nebyla "odhadnutá".
na druhou stranu chápu, že mé poznávání má svá specifika, například rád užívám extrapolaci a jakousi extremizaci, takže mnou vyjádřené názory pak mohou působit jako nějaké snadné radikální teze. jsem však přesvědčen o tom, že při hlubším pohledu tomu tak není a že radikalita mých textů i postojů je naopak výrazem odvahy nabít si držku - a to právě proto že příliš netápu, ale spíše hledám limity, právě tím, že si na tyto limity nabíhám.
