Pavlíkovi

tajemství člověka svržené z okapu

povaluje se na zemi ve smetí z odpadků

jo to tajemství trčící z trolejbusů

brnkající do vlasů

sbalené do dárkového košíku

hloupě se šklebící na naši maminku

na začátku velká socha

na konci les

pršící cukříky

májový průvod

široký úsměv

plyšové hádky mezi námi

bratříčku jsi vlnou zamazaný

od rajské šály

v obrovitých dlaních

v knihách zakopaných

mohl by jsi promluvit tiše

klečíce u stolečku

krátce po stmívání

tou modlitbou

lišící se od proseb a hlučných lamentování

stál jsi na nádraží

těsně před tím na zastávkovém ostrůvku

klouby z prstů v kapsách

převeliká chuť

věnování a usmívání