POHÁDKA

Sněží,sněží,pořád sněží,

všude bílý sníh už leží.

Kolem lesa louka,

Kdopak to sem kouká?

Ach,ach,je to drak!

A mračí se jak mrak.

Co má asi za lubem,

Pročpak sedí za dubem?

V očích se mu blýská,

Vítr chlupy víská.

Chce princeznu získat,

By tančila,jak on bude pískat.

Ale není to tak jednoduché,je to spíše složité.

Dráček není věru zlý,

Jen se vzepřít neumí.

Jedná,jak dí tradice,

Jak radí zlá dračice.

Dračice drží zvyky staré,

Drak před musí žrát z princezen pyré.

Dračí zkouška dospělosti,

Ta je ale přece k zlosti.

Kdo princeznu chytit neumí,

Ten nebude dospělý.

A draci,co uspěli,

Co úspěšně dospěli,princeznu si chytili,

Ty nezvedence shodí ze skály.

A co má dělat chudák dráček,

Který má tupý čumáček-

Řezáky ni špičáky,

On nežere Poláky,

Ani lidi z Kuby-

Nemá na to zuby.

A když chce dospělý být,

Musí princeznu jen uvěznit.

Ale musí se snažit-

Chce holku,co umí vařit.

Vařit,prát a uklízet

Není žádná snadná věc.

Vždyt drak nemá ani pec.

Proto číhá za dubem,

V ruce drží kedluben.

Princeznu s ním praští

A pak ji zbaští?

Ne,jen uvězní.

Tak vzal princeznu po hlavě ,

Odtáhl ji do sluje.

A ted mu tam vaří,peče,

Je jí horko,pot z ní teče.

Je smutná z temné dračí sluje,

Pot jí z porů jenom leje.

Dráček je taky smutný,

Ale věznění je bohužel nutný.

Nechce se přec nechat zabít ostatními draky.

Jednou přijde spása

A princezna jásá-

Krásný princ!

Drak se ovšem hrozně bojí,

Princ se smrtí se pojí.

Zabije draka?

Ne,naštěstí nejsou všichni princi paka.

Ví,jak to u draků chodí,

Ví ,že je jinak ze skály shodí.

Dovolí drakovi žít s nimi v paláci-

Drak je hodný a princ pro každou legraci.

Do smrti žili spokojení

(drak,princ a jeho paní)

A z toho plyne poučení:

Nač je pořád útočení,

Většinou to jde bez smrti.

Princ neublížil zvířeti.