Jednou si vezmu okno na záda

a odnesu až do lesů

Tam otevřu ho k slepým pařezům

odtrhnu závěs pavučin a vykloním se zhluboka

Zelené číše listů za oknem

Slunce v nich perlí jako šampanské

budu z nich pít až dopiju je do stínů

Poslední kapky spadnou světluškám

Stříbrnou cestou zpátky k neonům

mé okno pomůže mi měsíc nést

Doma ho tiše opřu o stěnu

zavřu zas dokořán a rozsvítím