Když se mi sama zavírají okna

Ten vnitřek má strach

Aby mezerami žaluzií

Neunikly kousky mých vzpomínek

Které se každý den předhazují

K snídani, obědu, večeři

Stříbrným příborem

Vkládám si je v rytmu blues

Do úst

Nejdřív se znovu seznámí

S jazykem

Jemně se promnou mezi zuby

Pak po schodech

Doplazí se do patra

…zasněně je polykám

Cítím je šimrat někde v žaludku

A v hlavě jako vír otočí se myšlenka

Tak vás, vás já už nikdy

Nikdy

Schválně

Nevyvrátím!