Jen tichá chladivě modrá noc

Černý les a za ním město a obzor

Světla a loudavé kolébaní větru

Žijí tam lidé šťastní a nešťastní

Možná se snaží

usnout a věří,

 že další den bude šťastnější

Víc krásných úsměvů víc dlouhých polibků

Víc krásných vzpomínek víc krásných zážitků

Okolo dokola lidé a energie rozzářených očí

A nabíjející melodie...tělo a duše ožije

Ale jedna otázka zůstává nezodpovězená

Je něco jistějšího než smrt?

Život? Živé štěstí na kterém musím pracovat

abych na něm nemusel pracovat

aby  přicházelo samo

takový důchod

vnitřní nekonečný zdroj

síly překonávající překážky

třeba jsem na něj zapomněl a ztratil v něj důvěru

Měli bychom uzavřít mír a nové přátelství

Ne život pro paměť ne pro snažení

Stejně snadno jak vychází slunce a jak zachází tak žít

Na noční oblohu si vylézt jak po větvích

na strom

A z té závratné výšky se podívat na zem jak na dno…

na dno moře

A tady nahoře vyplavat a jak po dlouhé době se nad hladinou nadechnout a celou svou duši vydechnout

A víření vesmírného ticha vyslechnout…

(jak tenkrát v garáži ve tmě v záři zvuku pro duši

andělský chorál zpíval mi do srdce áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá

v nevýslovné rozkoši)

Natrhat si hvězdy jak jablka

pro přátelé a tu nejpůvabnější nejjasnější pro svýho anděla

strážnýho…jako poděkování, že mě chce šťastným udělat

Jenže jen sedím u otevřeného okna a nic víc

Někdo v té dálce ve městě…když už ani psi neštěkají

A jen opilci ze nonstopů po silnicích jak automaty na automaty jdou

A jdou společně jen zabít čas…

„ pojďte mé penízky, půjdeme si něco přivydělat“

„ Dneska dává!“

Čirá radost…čiré sklo…sklenice a pivo

„ Čau, co ty tady? Taky sem hrál, ale prohrál.

Sklo je křehké tenký led, pojď kamaráde,

Ještě vyhraju pár tisíc a pudem to oslavit

Kurva, no…měl sem to vybrat dřív, dem aspoň na bar

Když máme špatné vzpomínky pod zabít paměť

Dej sem ještě jednouc abych to tam z hlavy vymet! “

Aspoň se vožrat, na chvíli se neznat

Když nevíme kudy kam a už nehledáme ani správnou cestu

Cestu na obzor, kde viděli sme spolu hvězdu

Jako tenkrát za táboráku kdy smáli jsme se světu

A balili jsme holky budoucnost sme neznali

A jen tak si jí snivě plánovali

A už tenkrát sme se tvrdym vožírali

A kam nás napadlo třeba támhle vzal sem za veslo

A tam sme pádlovali chacha chichi

a někam nás to zaneslo

A teď našli sme si cestu jak plašit tmy

Cestu k chlastu a otupění

Cestu vlastnímu zapomnění

Zapomenout na čtyři stěny

Který maj znamenat svět

Známej naučenej nazpaměť

Zapomenout

Na své chyby viny chladné zimy bez slunce

Na vraždy nadějí na úspěch a nadějné opití lásky a následné bolestné kocoviny

Hele chtěl bych poznat boha

Sílu která to tady řídí…

Ale jak si s ním promluvím když se nedomluvím ani sám se sebou…