Je pozdní večer všichni spí,
však je tu člověk který bdí.
Je to člověk který trápí se moc
a proto nespí téměř celou noc.
Slzy ji tečou po tváři,
již dlouho její oči nezáří.
A to kvůli trápení
co jen z lásky pramení.
Chtěla by teď jinde být,
chtěla by zcela jinak žít.
Boje už má dost,
je jak nevítaný host.
Vždyť bojem často nespraví se nic
je to jako rub a líc.
A proto bude čekat dál,
vzpomínat jak u ní stál.
Vzpomínat na tu krásnou noc,
kdy nestalo se sice moc.
Však byla to noc krásná,
byla chladná, ale jasná.
Ty oči vidí stále
a proto žije dále.

Nejsou to city mé
a vzpomínky tajemné.
Možná je to úcta k Tobě
a nejen v této době.
Snad pochopil jsi toto psaní,
které není žádné lhaní.
Když někoho má člověk rád,
nemůže mu přeci lhát...