|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
MOMENT
Trup stíhacího stroje, zahalen do slunečního lesku, neopatrně nastavil svá slabá místa do osudového kříže honících psů, ozval se divoký štěkot, setkání slitin těsně po úsvitu. Knipl se po výbuchu domácího tělesa, odrazil od tepelné vzdušné koule a šroubovitým pádem následoval svůdnou milenku Gravitaci. Oblaka milosrdně zahalila mou poškozenou nahotu. Dokázal jsem se provlíknout sám sebou, slyšel jsem jasné tikání mikroskopického časového strojku. Naleštěná ozubená kola do sebe zapadala s bakteriální přesností. Procházel jsem myšlenkami poletujícího albatrosa, vypadaly jako malé světelné útržky energetických impulsů. Převalil jsem se na záda a flopem jsem se rozprostřel do jarní vůně monumentálního ticha….
|
|
|