Kikirikí, volá kohout zvýšeným hlasem. Kohout krí, odpovídám goauldovi v kohoutovi. Vstávej Carterová (budím svou milenku), ten náš kohout je pěkný ptáček, je to goauld.
(Carterová): Tak ptáček nebo goauld?
(Já): Nedělej ze mě goaulda, totiž blbce, hned po ránu. Mimochodem, kde je goauld, totiž Týelk, už dlouho jsem od něj neslyšel žádnou báseň.
(Carterová pro sebe): Blbec.
(Carterová ke mně): Týelk je ve stavu tell nou rým. Až ukončí meditaci, vrací se na Čulak. Jeho otec má problémy s prostatou. Týelk mu chce doručit balíček Prostenalu, na Čulaku je to nedostatkové zboží.
(Já): Rozumím, a Daniel Jackson?
(Carterová): Je u svého strýce Majkla, učí se měsíční chůzi, víš přeci, že se chystá na tu měsíční misi.
(Já): Vždyť plukovník ztratil klíče od hvězdné brány, jak se chce na Měsíc dostat?
(Carterová): Letadlem, letí na měsíc k moři, tou chůzí bude balit holky na pláži. Přibalila jsem mu do kufru kilo brambor, aby si měl dát co do plavek.
(Já): Proč kilo?
(Carterová): Na rozdíl od tebe není prase, každý den si bramboru v plavkách vymění.
(Já): Popojedem. Slyšelas co jsem prve říkal o kohoutovi?
(Carterová): Ano, že je to ptáček, totiž goauld, he he.
(Já): Neser. Ehmm, promiň, ujeli mi nervi.
(Carterová): Odpuštěno.
(Já): Tak tedy, kohout volal Kikirikí, což jak jistě dobře víš, v goauldštině znamená – Vstávejte, opice bez srsti.
(Carterová): Ty si ťulpas. Příště než mě vzbudíš, podívej se laskavě do goauldsko-českého slovníku, máš ho támhle na stolku. Vstávejte, opice bez srsti se v goauldštině řekne Kikirikrí. Kikirikí je hláška běžného pozemského kohouta. A teď mě nech spát.
(Já): To jsem z toho goauld.