Království, kde ti nikdo nerozumí.
Někdo umlčil tvůj hlas.
Žádná slova, doživotní sténání.
A přec se ti tam za rozbřesku, každý sklání.
Nevíš za, co děkují.
Nerozumíš jejich bolu.
Kdo může, tak tě brání.
Avšak ti nikdo srdce nezachrání.
Trápí tě sténání větrů a dopad padlích hvězd.
Hvězd karmínem barvený.
Opustily tento svět?
Jen, aby si mohla spatřit světla měst.
Města ve snách vydaných,
kde zapomněli na city.
Města plná ledu stálých,
tam nenávist se zlobou spáchal hřích.
Vy studené zdi, můj nový světe.
Ochraňujte sny a přání,
A pak odejděte.
V tvářích se mi zbarví krev a budu ...
Budu žena králova, bez pocty a rozumu.
Řízena slepotou lidí.
Zajata ve věčném klamu,
Že na svět zapomenu.
Princi, proč tě musím milovat, když neznám tvojí tvář.
|