Stříbrná buková stehna.
Ta rozkoš mezi nimi plout,
Drbat si o borku boky,
Ve stínu na sobě bláto
Nechat dosychat.
Na lesní cestě
V červené simce nahá
Houbařinka spala.
Je po lásce a milý v mlází
Muchomůrkám pižlá třeň.
Až k slechům vysoká tráva.
Zátoky krajů lesa.
Krajkoví.
Ve větvích visí slunce a já omámeno
Vdechuju vůni všehomíra,
Sním o vzdálených galaxiích,
Jdu k rochništi a v kaluž kecnu si jak žába.
Nahoru hledím – Jsou-li tam taky prasata?
Jsem zřítelnice v oku lesa.
Jsem lehké jak dech houbařinky.
Každou štětinou cítím každé vání.
Jsem zlaté prase,
Svoboda.
Stříbrná buková stehna.
Ta rozkoš mezi nimi plout,
Drbat si o borku boky. |