Hvězda

Ze světla ke světlu spěchám,

tak tmy se nikdy nedočkám.

Slunce a měsíc jsou sourozenci mými,

tak,hvězdo má,

kde teď spíš?

Drancuji srdce své,

duše se hněvá,

v noci bloudím v pustinách snů,

ráno,když kohout zakokrhá,

dýky rozetne tělo mé vedví

a nářek nad ztracenými dny

prosvěcuje cestu k poznání vyššímu.

Lístek k lístku,

bota k botě,

ze slunečních paprsků prstýnek splétám,

a jantar,kámen slz,do něho zasadím.

Ale Ano životu řeknu.

Král,královna,blázen,šašek,

modré šaty k zemi,

ukláním se,

však o milost nežádám pro sebe,

nýbrž pro kata,který odpovědnost

do hladomorny hodil.

Korunka ke korunce,

úsměv a smích,

minulost,přítomnost,budoucnost,

zápor,nula a klad,

v matematické rovnici neexistuji,

však podpatky znějí dále spirálou času.

Ó,matko,otče,

já dcerou nejsem Vaší,

bohové seslali na Zem mne,

abych se zlem bojovala,

já bezbranná,

jež utěšitelkou bolesti své jsem.

Ó,bohové,

spravedlnost lidská je lží pravdy Vaší,

tak kam mne ten svár až dovede?

Na hranici upálí?

Ze země rodné uteču?

Vyhnancem pro sebe stanu se?

Hvězdo má,

kde teď spíš?

Dobro z číše rozléváš,

nohy v bystřině moudrosti omýváš.

Hvězdo má,

vždyť bráním tě více a více,

tak oči otevři.

Květomluva

Jak drásavá je zelená,

tak zkludňující bílá,

jak plačtivá žlutá.

Modřín do nebes roste,

kaštan do země,

bříza zmírňuje bolest.

Včela saje nektar,

prach se víří vzduchem,

chudobka věští zkázu.

Tulipány vysadím na hrobě,

fialkou rány zacelím,

z pampelišek kosu sestavím,

pomněnkami ruce a nohy svážu,

voňavým šeříkem lože vystelu.

Z ohniště teplo sálá,

sluchátko němé zůstává,

vzpřímená stojím.

Pakt tajný za zády mými podepsán byl,

neznalost zákonů neomlouvám.

Tvrdě jdeš na mě,

hluboko stáhnu se do sebe.

Slovo vyřkneš,

sled myšlenek proběhne hlavou.

Kam šlápneš,atomovou bombu svrhnu!

Zeměkouli hřiby jedovatými potřísníme,

lidské plemeno vyhyne,

my Stvořitele pokoříme.

Étarickými bytostmi se staneme,

novou Atlantidu hledat musíme.

Hrdost na kolej slepou nás zavedla,

vášeň dosud nepoznaná

živé k smrti obodala.

Čas z Vesmíru vrátil se k nám,

ale my jej nechtěli znát.

S planetou hříchu spotáni jsme

a jen svítání Slunce

vyrve nás zpátky ke hvězdám.