Přestoupil jsem z doby impéria
do doby asi „x-týho“ Pia,
z veder do sítě dvou různých meter,
v jednom klimoška, v druhým pak éter
k zalknutí byl jako v dobytčáku,
renesance mluví o opaku…
V klenbách je otištěn prach a popel,
nový symbol víry starým kope
hrob - kříž pod ním tělo starých božstev,
množte se s tím, že snad víte, kdož jste…
Z paláců zbyly už jenom rujny,
kov té doby není dávno kujný…
Refrén:
Není římského lidu,
je doba barbarů,
kteří celej svět v klidu
rozvrátí ke stáru,
nic novýho pod sluncem…
V kašně De Trévy jenom čas pláče,
halí ji už jen tunika mračen,
v Colosseu nekážou již palce
o životě, o smrti a válce,
jiný prst je v této době vztyčen,
ce se morálních vítězů týče…
Vatikán, víš, to je stát ve státě,
svatý Petr tahá za opratě,
Tibera se zvolna zahryzává,
do kamenů jistoty a práva,
břečka – není krví ani vodou,
ve své podstatě je stejnorodou…
Refrén:
Není římského lidu,
je doba barbarů,
kteří celej svět v klidu
rozvrátí ke stáru,
nic novýho pod sluncem…
|