|
Báseň č.5
Smrt je posmrtnou maskou na tváři života,
však nikdo ji nesejme
láska ani válka.
Viděno osmi,
či devíti,
příčina vždy strhává růži trny,
aby pak v mých snech si na trpký osud stěžovala.
Smrt je posmrtnou maskou na tváři života,
však nikdo ji nesejme
láska ani fata morgána.
Viděno osmi,
či devíti,
následek vřdy strhává růži trny,
aby pak s mých iluzích si na bezútěšný osud stěžovala.
Smrt je posmrtnou maskou na tváři života,
však nikdo ji nesejme
láska ani sláva.
Viděno osmi,
či devíti,
odpovědnost vždy strhává růži trny,
aby pak v mých předtuchách si na bědný osud stěžovala.
Smrt je posmrtnou maskou na tváři života,
však nikdo ji nesejme,
protože láska s druhy svými na nás dávno již zapomněla.
Báseň č.6
Bez vlasti o vlasti.
Bez domoviny o domovině.
Bez ráje o ráji.
Jak Černý Petr běhám kolem myšlenky.
Vize si sypají popel na vlasy,
protože Božské indigo prohrává svou bitvu nad Zlem,
ale co z toho vzejde,
nevím já ani růže stolistá.
Bez vlasti o vlasti.
Bez domova o domovu.
Bez pekla o peklu.
Jak věrný Pátek běhám kolem myšlenky.
Fantazie si sype popel na vlasy,
protože Božský purpur prohrává svou bitvu nad Dobrem,
ale co z toho vzejde,
nevím já ani růže stolistá.
Bez vlasti o vlasti,
Bez rodiště o rodišti.
Bez odpočinku o odpočinku.
Jak My Fair Lady běhám kolem myšlenky.
Indície si sypají popel na vlasy,
protože Božské zlato prohrává svou bitvu nad Historií,
ale co z toho vzejde,
nevím já ani růže stolistá.
Bez vlasti o vlasti
běhám kolem myšlenky!
Báseň č. 25
Vzdálená příčina,
bližší následek.
Pevně semknuté myšlenky v řady kráčí pomalu ale jistě
vstříc plynové komoře.
Ztopořená nadlidskost,
bezprizorní lidskost,
roztroušená skleróza.
Atomové částice demokracie přitahují tudíž zlo dosud,
byť převlečného za mírumilovného šaška.
Vzdálená příčina,
vližší následek.
Pevně semknuté myšlenky v řady vkročily do plynové komory.
Ztopořená nalidskost,
deprimovaná lidskost,
roztroušená skleróza.
Atomové částice demokracie přitahují tudíž zlo dosud,
byť převlečeného za dobromyslného Vykupitele.
Vzdálená příčina,
bližší následek.
Pevně semknuté myšlenky v řady se svlékly v plynové komoře
a dlaně vztáhly ke sprchám jako při modlitbě k Rozumu.
Ztopořená nadlidskost,
pochroumaná lidskost,
roztroušená skleróza.
Atomové částice demokracie přitahují tudíž zlo dosud,
byť převlečeného za dotěrného bezdomovce.
Bližší příčina,
vzdálený následek.
Báseň č. 32
Pod tíhou snů,
pod tíhou představivosti,
pod hranicí snesitelnosti
měřím lítost tolerancí.
,,Ó,Maří Magdaléno,prosím,dej minapít krve,
prýštící ze stigmat na srdci tvém,
protože tak,
jedině tak,
se pomstím nocím za probdělé dny!"
Pod tíhou rozumu,
pod tíhou moudrosti,
před hranicí snesitelnosti
měřím trýzeň tolerancí.
,,Ó,Maří Magdaléno, prosím,dej mi napít potu,
perlícím se na čele tvém,
protože tak,
jedině tak,
odpustím nocím hříchy!"
Pod tíhou věrnosti,
pod tíhou odpovědnosti,
ne za hranicí snesitelnosti
měřím hoře tolerancí.
,,Ó,Maří Magdaléno,prosím,dej minapít slz,
které proléváš za zrádnou lásku Jidášovu k tobě,
protože tak,
jedině tak,
vysvětím noce,ne probdělé dny!"
Pod tíhou cti,
pod tíhou spravedlnosti,
u hranic snesitelnosti
měřím útrpnost tolerancí.
,,Ó,Maří Magdáleno, prosím, dej mi napít myšlenek,
kterými omýváš tělo zrádného Jidáše,
protože tak,
jedině tak,
potrestím noce za probdělé dny!"
Cyklus o Zemi
Země a růže 2004 |
