v tvář mě hladily purpurové vlasy a já hleděl na úplněk a tys šeptala že konec nepřijde že porazíme zlo přec třásli sme se zimou a ty smála ses jak ptáčátko kousala mě do ucha já měl v hlavě Nietzscheho tys třímala smysl mého života
šedé ve tmě jsme seděli a já ti šeptal půvabné nesmysly paprsky staré lampy problikávali rousnatým kouřem tvé cigarety tam ve tmě jsem lapal po slovech proč si miyi ne-epodržžel vlasy? - - - tam ve tmě jsem se zamiloval do ptáčátka co se vždycky opije já ho ochráním a odnesu schoulené domů
A tys mě pohladila na stěnách něžně stíny splývají po vlasech jeden v druhém v našem malém prchlivém svíčka plápolá království ze snů a vzpomínek odejdou - už se a pak si usnula nevrátí a já se probudil jen smutný muž krutě bez stínu sám zbude
ještě jednou držet tvou dlaň jen ještě jednou do vlasů šeptat já tě miluji
hledám tvůj stín nevidím v šeru s růží klečím zapaluji svíčku pod tvým jménem
|