Již hasne den, noc svoji tvář mi tady jen dá na poštář.
Večerní van vzpomínky svál, program je dán: Sám budu dál.
Rozestýlám, pelíšek svůj, a přání mám: "Navštiv sen můj!"
Cítím se sám, moc smutný jsem, a ze všech stran sny míří sem.
Svůj zavřu zrak, tichounce jen, prostě jen tak, (jsem unaven...)
O Tobě rád nádherný sen nechám si zdát, než přijde den.
V něm dáš mi smích, naději rán, chuť retů svých, co tak rád mám.
Proč Lásko má nesmíš tu být? Kdy osud dá mi, co chci mít?
Já mám Tě rád víc než smím říc', jsi jenom Ty! A pak už nic...
Však málo jen já z toho mám... Když prchne sen, já dál jsem sám...
|