Léta čas pomalu končí,
doba prázdnin minula,
pole strništi se loučí
s úrodou, když sklizena

do sýpek a skladů míří,
do továren, obchodů...
Louky pestrým kvítím hýří,
já okouzlen stojím tu.

Léto budiž pochváleno,
kvapem zraje ovoce,
na loukách zas voní seno,
láskou voní vlasy Tvé!

V očích Tvých si čtu svůj ortel,
k lásce věčné odsouzen,
k milování míti fortel,
krom Tebe vzdát se všech žen!

Ústa Tvá teď od borůvek
celá fialová jsou,
řeč Tvá, plná milých slůvek
mého dne je ozdobou!

Polibky Tvých něžných retů
mne svou chutí lákají,
nevnímám, zda někdo je tu,
když se ústa setkají!

Náruč Tvá jak kopka sena
pro tuláka je mi ted,
srdce mé je malá cena
za to, co mi dáváš hned!

Chci Tě v náruči své svírat,
jen s Tebou se milovat,
city svoje nezapírat,
umět Lásku dát i brát!