Bylo před bouřkou.
Vše utichlo v očekávání prvních kapek blahodárného deště.
Malý kluk zalezl na seno a přemýšlel, co by se mu stalo, kdyby prorazil do střechy díru a voda pomalu zaplavila a promáčela veškerou úrodu.
Úroda byla letos dobrá.
Pak do země začaly píchat blesky.
Uhořel generační strom a dědeček spílal všem hromům.
Malému klukovi to bylo jedno. Měl pocit, že se odpoutal od kořenů své minulosti. Zavřel oči a z kostnatých zad mu vyrostla dvě křídla. Jedno černé, druhé bílé.
Vylétl ven, posbíral poházené blesky a postavil z nich řeku, která nepřetržitě hořela.
Sedl si na její břeh, rukou strhl obě křídla a jedno po druhém v ní utopil.
Měl při tom podivný úsměv ve tváři.
Bylo mu to jedno.
Začal ho studit nos. Otevřel oči a zjistil, že do stodoly zatéká.
Našel kus plechu a díru ucpal.
Zachránil tak část úrody.
A ta byla letos dobrá.
|