TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 21.9. Matouš

Všechny rubriky

Próza

> Próza

> Povídky

> Fejetony

>		Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Jeden
Autor: Natt (Občasný) - smazáno

JDiviš (Občasný) - 18.9.2008 > J H - Září 1923 - V řece kámen, pod proudem, zkoušený pevností, jak dobře se leží na dně - vyvržen z nitra - na dno - do dna. Přeslazená, bílá kaše – chutná jak staré prádlo pro nemocného, kdy z úst – unavená slina, na bílé prostírání prozrazuje nevědomí, spánek, zamyšlení – praskavou ozvěnu volání – pustou lež pozdního ohně, který nestihnul přidat se k velkému požáru. Ne, nestačí – komu malá lež oči i prsty zalepí, dobře tak – kdo s bídou hladový po velké pravdě, dobře tak – kdy noci dlouhé, právě ono prostírání k ústům přitahuje, oči třeští v prázdnu, volání, které nemá konce, protože nikdy nezačalo - a ráno zas nové, vše obrací na rub zaschlých skvrn. Ne, není snadné učit se vlastní řeč – kdy jazyk dobře cvičený po slovech, krájí každou větu – a jediné, co zůstává? V uších maz s prachem se bratří, a v ústech smrad, když nějakou tou lží často se morda nevyplachuje. Rozuměno však – není zlá, ani dobrá tato kaše – je nutností – je to život (jinak se tomu ještě nezačalo říkat).

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli JDiviš
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + osm ?

Napsat autorovi (Občasný)