|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Víte , nikdy na to nezapomenu. Je ještě pár věcí, není jich tolik, aby nestačily prsty obou rukou, co jsou na tom stejně. Vesměs zanedbatelné výseky života, bliknutí blesku sekund, vypálených na fotopapír mé chabé paměti – pláč v jeslích, první bouračka na kole, první pocit, že něco je špatně, první pocit, že něco je dobře a tak dále, bla, bla, bla (následuje nostalgické rozjímání, kterého vás ušetřím, čímž vás oberu o pět minut spánku).
Tohle „to nezapomenu“, je, aj běda, nejfádnější z fádních - první její polibek! Ano, první jazyk na jazyk. Dobrá, šestnáct let už na tu vzpomínku padá popílek dnů. Vlhký atomový výbuch. A jaj, jistě - ty to znáš a ty a ty, a ty, jen ty možná ne. Obvyklé věci, první pohled, první dotek, láska, sex, bla, bla, bla a bingo: svatba, děti, pár piv, panděro roste, výdrž klesá, tvář se kulatí – sakra, kam se poděl ten štíhlý hoch a nezletilá elfka?
Jen prošli obvyklou transformací, žádná magie, příteli. Každé ráno vedle sebe v posteli, každý návrat z hospody obvyklé výčitky, každý polibek milovanému dítěti, všechno je neopakovatelné. Ráno, raníčko vyrážejí do hokny, k večeru se vracejí, ve zbytku času o dítka starají, láskyplně i nenávistně se hašteří a občas, víc a víc zřídka, si dopřejí tvrdý sex, mnohem násilnější, než si kdy dokázali představit. A při tom všem, jen tak mimoděk, si jsou nepostradatelní, aniž by to ještě vnímali.
Láska je báječná věc a nevyvážíš jí žádnou kreditkou. Hmno, dobrá, asi vyvážíš, ale věc je to báječná i tak. To souznění, ta propojenost, kdy se jeden stává během let druhým, ta intenzita nenávisti, když to skřípe a ta rutina usmiřování se, když to pomine. První rána v afektu, první na oplátku za pár let, hnusné podpásovky, vulgarity. Úder dřevákem na solar, po přeletu celé místnosti, těch zničených TV ovladačů a mobilů, futra sotva stojící. Láska je kouzelnice...
Tuhle jsem jí málem uškrtil. Beztak se to jednou stane a to by mě skutečně mrzelo. Jsme na sebe zvyklí a na jakoukoliv změnu nemám věk ani dost sil. Nikoho jiného nechci, beztak to dopadne pokaždé stejně. Krásná diva, bla, bla, jiná než všechny, hrc, prc a je to nemlich to samé. Je úžasná v posteli, skvěle vaří a má i pár dalších pozitiv. Tedy, ne že bych se na ní vrhnul a chtěl jí usilovat o život, chraň bůh. Myslím uškrtil při sexu. No, nezvedejte obočí, to se stává, ač ve dvaceti by se člověk nenadál. Byl to její nápad. Nebo ne? Hmno, ať tak či tak, líbí se jí to. A tuhle už jsem tak přitlačil, že stačilo málo…
Láska je… Fíha, to je hodin, tak zase někdy, můj mladý, šokovaný příteli a věz, že na soud je času dost.
|
|
|