Duet pro dva! Mě, ji a noc…

V tmě se rozsvítilo světlo a já,

malý chlapec u okna jsem prohlížel své leporelo,

stránku po stránce otvírám list,

možná hledám tajemství –

dno zamčených pokladnic.

Otevřen v jistotě - podstaty úplňku,

přivírám oči.

Otvorem záclonek,

do branek,

a chodníků,

bezedných dveří…

zamlklých poutníků,

Neslyšně pronikám.

Usínám a sním tvůj sen.

V samotě úplňku,

světla stínu poblázněn,

Opojen,

Opit,

K zemi tebou sražen.

Noc je má a ty jsi její stať!

Podstata z rozumu,

emoci vášně,

Složena z kousků črtek, pocitů a

podpostelních nočníků.

Jak malý chlapec z leporela,

z kolotoče momentu,

zavírám knížku a rozsvítím lampičku;

Bojím se noci a tvojí tmy!