odjel jsem opravdu
dost daleko
abych nerozuměl
ničemu
ale ne dost
abych
okusil příchuť milosrdný remízy
snad jsem tě chtěl i ztratit
v barvách maďarskýho podzimu
říkám tý holce za barem zakouřenýho nonstopu
ať mi na tebe naleje
hodlám rozpít pocit
chápe mě stejně
jako já její pohledy
na nepřiměřeně velkou bankovku
köszönöm
se na sebe usmějem
a neuvidíme se už nikdy
jsem jí vděčnej
že je ti podobná jen velmi málo
snad jen v jejích rtech
čtu tvoje jméno
a svou nevalnou rychlostí
mi připomíná
tvoje stávající příjmení
našel jsem tě ve tvářích několika
maďarských žen
třikrát jsem se otočil
fakt
než jsem pochopil
že i zdejší pánbůh je velmi skoupej
na zázraky
zjevila jsi se mi v reprodukovaný hudbě
v místním obchoďáku
u regálů
s masem
a mě napadlo
že moji poštovní holubi ti asi
končej na talíři
když se žádnej nevrací
přitom znali tajemství vany, dálky a svíček
ve vesmíru zbydeme akorát my dva
až nám pokynou
zavřeme za ním dveře
a do tý doby ...
pamatuješ na 18. srpna letos ?
22:41 ?
jsem zajatcem vtíravých pochybností
že je něco špatně
teď je podzim
maďarský podzim
je plnej barev
stačí se jen dívat
|