Ta dvanáctá

Vrahové a Vražednice.

Spinkají maličcí andílkové v pavučinách šedých

a čaromocná noc vládne krvavým choutkám.

Amor a Psyché,

Perseus a Andromeda,

Adam a Eva.

Kolik legendárních mileneckých dvojic...

a obyčejný muž a žena zapomněli,

proč na Zemi existují.

Spinkají maličcí andílkové v pavučinách šedých

a čaromocná noc vaří utrejch z jablka poznání.

Natažené ruce,

zavřené oči.

Utíká do vzpomínek,

kdy bylo jí nejlépe.

Stíny živých mlčí.

Stíny mrtvých promlouvají jejími ústy.

Muže růží stolistou urazíš,

ale slovem zlým a nadávkou oplzlou po srdci pohladíš.

Jizva naduši,

šrám na těle.

Žena postavila mosty přes vesmírné propasti,

ale čas je dymanitem do povětří vyhodil.

Neúcta ke svatému grálu.

Zneuctění relikvie.

Zbrznění lístku do památníku.

Stigmata na Slunci:

slzy úzkosti,

láva nemohoucnosti.

Stigmata černé díry:

gravitace radosti a slasti,

erotika mezi červem a myší.

Spinkají maličcí andílkové v pavučinách šedých

a čaromocná noc svolává štíry a pavouky k hodokvasu.

Otáčí se na bok.

Zavzdychá.

Ve vzpomínkách je vždy vše takové,

jak ona si přeje mít,

proto stíny mrtvých promlouvají jejími ústy.

Břišní tanečnice hvízdají.

Akrobati na visuté hrazdě strachy koktají.

Kauni mýdlové bubliny smíchem plní.

Muž jako trvalá inspirace pro ženu,stavitelku vzdušných zámků

/na mostech přes vesmírné propasti se pouze cvičila/

a žena jako múza pro muže,sadaře v zahradě rajské

/jako hnojivo používá slovo zlé a nadávku oplzlou/.

Toť vše,Vrahové a Vražednice,

prostě vše!

Jedině touto zpovědí probudíte maličké andílky ze spánku

a čaromocná noc z pavučin čedých upřede tenkou niť

osudů obyčejného muže a ženy!

Otevírá oči.

Ruce protahuje.

Ve vzpomínkách je vždy vše takové,

jak ona si přeje mít,

proto stíny živých mlčí,

proto živé v reálu krutě nenávidí.