|
|
|
Minirecenze 4 různorodých CD Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 15.7.2002 (00:42:07), v časopise 26.7.2002
|
| |
TRICKY a ruff guide 2002 (universal)
Zlý ďáblík Adrian Thaws, který je znám coby Tricky, má rozhodně na kompilaci, rekapitulující jeho dosavadních šest desek, co nabídnout! Po odchodu z Massive Attack nadchnul kritiky debutem Maxinquaye (1995), následovalo „neoficiální“ druhé album Nearly God (1996), projekt plný hostujících vokalistů (Bjork, Neneh Cherry, Alison Moyet...) a Pre-Millenium Tension (1996). Obě vysoký standart Trickyho temných, rapových opusů, s obvykle krásným vokálem zpěvačky Martiny, bezpečně udržely a až třetí Angels With Dirty Face (1998) bylo přijato dosti rozpačitě u kritiků i posluchačů. Juxtopose (1999) důvěru nenavrátilo a ani loňské, nezvykle písničkové až popové Blowback, i přes účast Bjork, PJ Harvey či členů RHCP, nevzbudilo takový ohlas, na jaký byl asi Tricky zvyklý. Ani jedno z alb však není špatné, ba naopak, Tricky prostě jen nasadil zatraceně vysokou laťku hned na začátku. Sedmnáctitrackové „best of“ je skvělé, plné lahůdek jako Tricky Kid, Makes Me Wanna Die (nejoblíbenější mé milé přítelkyně), Overcome, Aftermath či For Real a nemáte-li je na albech, tento výběr vám stojí za investici!
NILS-PETTER MOLVAER np3 2002 (universal)
Letos 39letý norský trumpetista Nils-Petter Molvaer roubuje na svých albech jazz s nejmodernější elektronickou hudbou a postupy, a jde mu to tak dobře, že je s podivem, jak relativně málo lidí tohoto génia objevilo. Právě vydává třetí studiové album, na kterém jde ještě dál, je plné smyček, ruchů, scratchů, Molvaerova trubka už není zdaleka tak dominantní, ale jeho rukopis je nepřeslechnutelný stále a ač se jedná o poměrně náročnou hudbu, proniknete-li do hloubky, budete tohoto váženého pána, kterého si za hosta na svá alba zvou tací velikáni jako David Sylvian či Bill Laswell, milovat. Na desce je devět kousků, ještě o poznání říznějších než na předchozích albech Khmer (1998) a Solid Ether (2001).
RES how i do 2001 (universal)
Osobně americké R+B nemusím, až na pár vyjímek. Tou se po například Lauryn Hill stala nově i dáma, která si říká Res a má na pultech debutovou desku, která vás možná neposadí na zadek, ale příjemný mix soulu, hip hopu, popu atd., spolu s tradiční možností mít se na co koukat, vás rozhodně neurazí a není jen dalším albem vyklonovaných hvězdiček. Singl Golden Boys, díky němuž jsem album objevil, lze vyjímečně zaslechnout na hudebních TV stanicích či na Radiu 1, ale to už snáze objevíte How I Do v českých obchodech…
DJ SHADOW the private press 2002 (universal) (Sakra, to patří už celý hudební svět Universalu či co, čtyři náhodně vybrané desky a všechny pod štítem zrovna tohoto labelu, pche, pche, pche…)
Hned na úvod, kdo tohle jméno neznáte: kaliforňan Josh Davis, mimochodem můj vrstevník, ehm, není jen nějaký „dýdžej“ z přehršle „pouštěčů“ se stejným titulem, jejichž desky jsou jen důsledkem zcestného pocitu důležitosti. První deska Entroducing…(1996) ho katapultovala do první ligy a hutná koláž charakteristických bicích, plná samplů a hip hopu právem nadchla kritiku. A kdo ji nezaregistroval, jistě si povšiml projektu U.N.K.L.E., který se skvostnou deskou Psyence Fiction mírně rozčeřil i stojatější vody komerčnějších médií (ač zdaleka ne natolik, aby mohla být tato vyjímečná deska považována za doceněnou!) i díky krajně šťastnému výběru hostujících vokalistů (Be There s Ianem Brownem z druhdy kultovních Stone Roses či Richard Ashcroft (Verve) v báječné Rabbit In Your Headlights…) a jehož je Shadow spolustrůjcem. Fungl nová deska, propagovaná singlem You Can´t Go Home rozhodně nezklame. Chce to jen vícero poslechů, protože tenhle chlapík si prostě dokáže s mašinkami vyhrát a každý samplík má svoje místo a smysl, basa přede, bicí jedou o stošest, nějaký ten hlas, kdo umí, ten umí, kdo neumí...
|
|
|