Podléhám zranění
to s každým odchodem, krvácím
snad čekám znamení
zpět v myšlenkách, k Tobě se navracím...

Rozum zahalen zoufalstvím
o dotyk a slovo žebrá
pocity do šiku stavím
únik, ze svého zoufalství hledá...

Zapálíme v sobě břemena
však jen ony nás tíží
ukrytá jako strašák, slaměná
shoříme spolu za železnou mříží...

Ve zrádném objetí masek
podlehnout představám chceme
rozum, ten smutný šašek
k sobě do srdcí jej zveme...