Předčasná krize středního věku

Mám krizi středního věku, dost předčasnou, řekl bych. Žertovně na to téma laškuji, jsem starý pard, ha, ha, ha, ale má drahá partnerka mě nekompromisně ocejchovala. Neumím se vyrovnat se stárnutím! A ne že jo! No bodejť! Včera mi bylo sedmnáct, teď mi jsou všechny hadry malé, musím se holit ne za 14 dní, ale denně, lepé děvy mi už ani při více jak troše dobré vůle a množství dipotrií nehádají dvacet a když se hodím do gala, natužím kštici a hodím na sebe vytahané skejťácké kraťasy, jsem k smíchu sám sobě…
Vyjel jsem na návštěvu někdejšího spolužáka do Kolína. Není to žádná štreka, z Libně posedíte sotva půl hodinky v rychlíku a už si to míříte do města. Hospůdka s krásnou, rozlehlou zahradou, plnou sotva osmnáctiletých lidí, z nichž energie a pozitivismus přímo prýští. Kelímky v ruce, kytary, oheň, děvčata se objímají, pomotávají, nálada je výborná.  Já sedím s kamarádem u stolu pod nejvyšším kaštanem a uslintaně pozoruji tu onu, tu tamtu krasavici. Marně se snažíme osmělit a přisednout, shledávaje své šance jako zcela zanedbatelné. Až konečně po notné době si to k nám, nikoliv omylem, namíří blondýnka. Ač se důvodem její náhlé náklonosti ukázala pouze potřeba zapalovače, chytáme se stébla a rozverně flirtujeme. Ne dlouho. Kolik ti je? 16! Vykulil jsem oči, rychle zaimprovizoval, ale tvrzení -tak to jsem o šest let starší- nezabralo ani omylem. Zkusil jsem to s upřímností sobě vlastní, ale po několika ukvapených hláškách typu -tý vogo, to když bylo mě, ještě byl na Hradě Husák!- se dívka nenápadně odebrala ke svým a zbytek večera se nám důsledně vyhýbala. Nezbylo než na záchodcích pohovořit s místním pivařem o krásách bytí…
Mám předčasnou krizi středního věku, jsem zamindrákovaný, zakomplexovaný, pocitem méněcennosti a nepřekonatelného stáří trpící jedinec. Chcete mě?  Zkusím brnknout Kubišové či Srstkovi…