Stojaté vody
Stojaté vody,
osamělost vodní plochy,
neviditelné noci.
Je mi lépe na Zemi a nebo v oblacích?
Komu řeknu o pomoc?
Koho požádám o radu?
Kdo mi zatlačí oči
a dá poslední pomazání?
Ty, člověče!
Čtverec.
Přímka.
Pravý úhel.
Duše má se zjančila,
protože času připomněla:
,,Máš na kahánku.Ty nevíš?
Vesmír se navrací totiž ke mně domů."
Stojaté vody,
osamělost vodní plochy,
neviditelné noci.
Je mi lépe v hrobě a nebo v pekle?
Zaříkám hyperbolu.
Vzývám spirálu.
A osmičce sypu jehličí do očí!
Slepota majákem je pro lidstvo,
aby příliš dlouho bloudilo svou minulostí,
poněvadž skutek utíká budoucností času do otcovské náruči.
Kolik pokušení,
tolik bázlivých a svérázných zachránců,
ale poze jedno jediné SOS zní Vesmírem:
,,Slyš.Slyš,E.T.,
to my,děti tvé, tě prosíme o rozhřešení,
jinak dýky a meč v podobě jingu a jangu
zkříží se nad hrobem Kristovým ve jménu zrcadlového
obrazu Boha a Slunce na prahu dve zapálí čtvrtou svíci,
ale nás,dětí tvých, tu již nebude.
Slyš,E.T.,
a neurážej se,
my děti tvé, tě žádáme,
prozraď nám,
proč tu jsme
a proč Bohu sloužíme
a tobě nactiutrháme!"
Stojaté vody,
osamělost vodní plochy,
neviditelné noci
lákají svým tajemstvím.
Kde je nám tedy lépe?
Na Zemi či v nebi?
V hrobě či pekle?
Komu řeknu o pomoc?
Koho požádám o radu?
Kdo mi zatlačí oči
a dá poslední pomazání?
Když člověku,Bohu nevěřím? |