O krysách

V ponuré kobce

o vodě a chlebu

umírá starý vězeň.

..Ti.Ti.Tý.Tý.

Ségra,leží tu žrádlo."

,,Fuj!Dyť je to jen ztvrdlej kus chleba.

Ale von by stál za hřích."

Povídají si dvě krysy,

kterým právě teď měsíční paprsek na ty hody krvavé leští zoubky.

Popel a stěna,

pyl a štěně.

Co na srdci ,

to na jazyku.

Co v očích,

to v dlaních.

Nevinnost ztrácí na vině,

pokud hříšník na poˇodiu vyzpovídá se p.Davovi ze svých

stěných nesmyslů a pravdě dá teprve za vděk svým odchodem

do důchodu.

Noci,noci tajemná,

žena-milenka utíká pošpičkách.

V čárce a háčku se do nebes vznáší,

ale v tečce a pomlčce potvrzuje,

že matka příroda o ni řekla pravdu:

,,Už zase ji to srdíčko přes pampelišky skáče."

V ponuré kobce

starý vězeň naposled vydechl

a dvě sestřičky krysy...

Klíč zarachotil v zámku.

Stěna a štěně,

popel a pyl.

Z bahna do sucha,

z myslivny do katedrály.

Kolik náboženství,

tolik roste na poli makovic

a tolik doma leží zdravých-nemocných,

však dvakrát tolik světem se potlouká bohatých bláznů

a v tklivých zákoutích zkomírá na život narkomanů.

Noci,noci tajemná,

co ta žena-milenka náhle zbrzdila útěk ne interpunkci,

nýbrž ve snech.

/Oj,Oj. Varovně zdvihám prst.

Čin jiného tě v činech do vyhnynství přivede./

Popel a štěně,

pal a stěna.

Evoluce,bratři v triku.

Oj.Oj.

Dítě do školy po jedné noze hopká.

Běda.Běda.

Dospělý teoreticky už strádá.

Ouvej.Ouvej.

Stáří lži napravuje rozum

a pravdě káže o tom,

že v mládí ji raději dvakrát koupil nový kabát,

než by ji spravil ten starý.

Noci,noci tajemná,

štěstí ti češe slzami vlasy,

protože žena-milenka domů se vrací ke svým dcerkám.

/Nevím.Nevím.

Jak dlouho jí to vydrží./