„Vstaň.“
„Nevstanu.“
„Tak sakra vstaň.“
„Ne. Nechci se dívat na ten tvůj kacířskej obličej. A nesakruj.“
„Copak já za to můžu?“
„To je fakt blbá otázka. Jo, to je jasný, že za to můžeš.“
„Ale když já fakt nechtěl…“
„Jo tak tys nechtěl! Tys mu nechtěl jednu vrazit. Vždyť je to náš Svatý Otec!“
„No tak dobře, ale fakt mě naštval. Copak si pořád neuvědomuješ, co udělal? Od teď je to možná tak tvůj svatý otec.“
„Neopovažuj se… nepokoušej…“
„Co se neopovažuj? Ty snad schvaluješ, to co udělal? Myslíš jako, že si teď nějak pomůžem k lepšímu? Ne, od teďka jsme na jedný lodi.“
„Tak se aspoň proti němu nerouhej.“
„Je to debil.“
„Pane Bože, odpusť mu, neboť neví, co říká.“
„Je to debil, magor, bíloprdelník…“
„Nezhoršuj si to!“
„Ha, myslíš, že když povím, že vypadá jak vánoční ubrus, že už to snad něco změní?“
„Já… jsem… to neomlouvá, to co jsi udělal! To se ani nedivím, že nás dal kanonizovat.“
„Ano, naše slavná kanonizace. Taky sis nejdřív myslel…“
„Jo.“
„Hehehe, sv. Zhulka a sv. Zkuřka byli zařazeni do kánonu…“
„Každopádně jsem netušil, že nás opravdu nechá strčit do kanónu a vystřelit.“
„To byla vyhlídka, co? Hele, normálně jsem viděl do tajný komnaty našeho opata – zvrhlíka jednoho…“
„Myslíš toho ‚Dám ti sušenku, když mi s něčím pomůžeš‘?“
„Jo přesně toho, a něco ti řeknu – všechno je to pravda…“
„Tak to je bomba. A víš co – jsou to do jednoho pakáž.“
„Jo, včetně papeže. Nechal nám pokosit všechny naše kytičky.“
„Asi máš pravdu…“
„Hele, teď mě něco napadlo.“
Dva mniši zahalení ve svých kutnách dávali na hromadu jakési rostliny. Hromadu nakonec zapálili.
A tak se podruhé od svého vzniku Řím ponořil do hustého kouře.
Historická poznámka: Roku 1484 nechal papež Inocenc VIII. vydat obecně papežský dekret prohlašující konopí za falešnou svátost „satanských družin“.
|