Zaraženě se posadila na postel. "Sou
tam dva kartáčky na zuby. V koupelně." Podrbal se za
uchem a chvilku hledal ty správný slova. Už žádný
lži. Slíbil to. Slíbil si to. "Já
vím." "A dál?" zeptala se
opatrně. "Jeden je Elišky."
/ do you want
my love let's play the game /
Mával rukama a křičel
něco o bláznech a půlnoci, ale nebyla schopná si ty
slova pospojovat. Obula si boty a jen se na něj tak koukla, jak tam
nevěřícně stojí a neví, co dál říct,
a přitom tam sama stála úplně stejně nevěřícně a
nevěděla, co říct. Nerozloučila se, neměla na to sílu,
jen ho poslala spát a zabouchla za sebou dveře. Jak
symbolické. Dřív se oranžovejch nocí bála
a raději by u něj zůstala až do rána, i kdyby po sobě šli
třeba nožema, jenže časy se mění. Časy, a s nima taky...
Všechno ostatní.
/ if you think i lie then
you won't understand /
Hned jak mu ze rtů vyklouzla věta o
tom, že včera trochu přemejšlel, věděla přesně, která
bije. Která odbila. "A dál?"
pobídla ho tiše, aby pokračoval, přestože nepotřebovala
další slova k tomu, aby pochopila. Přemejšlení
vztahu nesvědčí. Rozhodně ne tomu jejich. Kdyby trochu
přemejšlel od samýho začátku, těžko by se do ní
vůbec dokázal zamilovat. A on to dokázal. Moc práce
to nedalo. Stejně jako nedal moc práce opačnej
proces. "Možná bysme si... od sebe měli chvilku
odpočinout." "Chvilku odpočinout?" Převalovala ta
slova na jazyku a měla chuť je vyplivnout.
/ tell me something
nice touch me with your hands /
Kolem zastávky se
motali tři slizký chlapi. Neměla strach, jen posunula volume
ještě o trošku nahoru, aby neslyšela, co říkají.
Pak přijel trolejbus a ona zůstala sedět. A ten nejvíc
slizkej chlap se na ni otočil. "Vy nejedete?" vyčetla z
jeho rtů a najednou vypadal úplně jinak, chlípnej
pohled jako by se změnil ve starostlivej. Ať je to jakkoliv
paradoxní, teprve teď se v jejích očích zaleskly
slzy. Zavrtěla hlavou a koukala mu pořád do
očí. "Proč?" Pokrčila rameny. Jak jinak to
vysvětlit ve dvou vteřinách?
/ say it to my heart that
you want my love /
"Máme to dokonce v horoskopu,
sleduj," hodila před ni časopis a zapíchla prst
doprostřed stránky. "Blíženci plus Střelec.
Cituji. Zapomeňte na to, co bylo. Koukejte před sebe, ale raději
každý jiným směrem. No to mě poser!" "No,
hlavní blbost byla vůbec si s nim začít! S Blížencem!
Ty vole, Blíženci sou nejhorší zlo... Od nich
radši dál. Věř mi." "Hm," sklopila
oči a ušklíbla se. "Akorát že ten Blíženec
jsem já."
/ i won't be afraid to cry we laugh
all the time /
Eliška odjela na dovolenou a on se
nudil. Samotu zabiju tebou na pár dní, řekl si po
vzoru jejího oblíbeného UDG songu a rozjel se za
tou, které UDG nic neříkali. Přivítala ho s
otevřenou náručí, protože Lukáš odjel na
dovolenou a ona se nudila. A když se oblékal, aby mohl
vypadnout dřív, než se ona vzbudí, vybavil si její
tupě šťastnej úsměv, se kterým usínala, a
něco se v něm hnulo. A tak shodil hadry zpátky na zem a lehl
si k ní. A pak mu pomalu začalo dotejkat, že kromě samoty
zabil ještě něco jinýho. A že ten kartáček
musí pryč.
/ stop being scared i want your love /
|