Nedělní oběd sedmnáctého listopadu dámy se slunečníky sedíme ve studeném písku
od Dunaje fouká slaně do očí
Uch se na nás dívá : Obě jsou věčné panny. Na zdi vedle mola nápis zelenym sprejem :
„Žanetko! Miluji tě“!
Nedělní oběd „pamatuješ jak jsme oknem u kurníku šmírovali babičku?“ Uch onanuje
brambory v míse a „já nemam ráda tolik nudlí“ říkám
podpal papír,Albertino, bude nám tepleji od řeky totiž fouká
„já nechci tolik nudlí“ vřeštim Uch s rozkoší odmotává z kuřecího stehna střeva – „to není Dunaj“ huhňá – „nemluv s plnou pusou“
wir haben heute Mittagessen an der See polyká teda německy
albertino, neplač pro řeku, vždyť obědváme u moře
při nedělním pikniku mají dámy slunečníky
zrovna když se přeje dobrou chuť odněkud zavoní pivovar
studí mě zadek zatimco on doma na gauči prý..stěžuju si sebelítostivě Uch se za břicho popadá
v novinách titulek: „na zastávce koh-i-noor válčí už třicátousedmou válku čtyři papežové a na dejvické právě chytla nějaká ženská“
obědváme u moře a ústupovou cestu zavála sůl
albertino, postav na kafe
Uch to chápe a přesto zuří
Uch to chápe a proto zuří
|