|
Poslední den
Můj strom mi opadal
Zahynul stářím
A bůh mi rozum vzal
Že stříbrem na hlavě zářím
Necháte vypít mě kalich
Jenž obsahuje jak v dobách starých
Nápoj chladící toky v mém těle
Nápoj co mě rozemele
Na kameni náhrobním vyryjte slova
O tom jak trápil jsem se znova a znova
Pro pochopení vnitřních světů
O tom že smím – hrát si na poetu
Stříbrný mů j vlas kdysi mi vlál
V dobách mládí kdy já se smál
Na flámech do rána - ty směly být
Jak s kamarády se chtělo žít
Pak začalo přezvláštní škubání
V mém těle co započalo zadání
Pro moji citovost pro mou paní
Pro níž chtěl já být jen laní
A u pramene prastarých vod
Pít vodu z jejích dlaní
Jak přišlo by mi v hod
Má rudá krásko v tmavých robách
Krásná pro muže v každých dobách
Oči ebenové ruce ze sametu
Stále v paměť mám – já se nespletu
Tvůj hlas dětskou něhou přeplněn
Krása z tvého pohybu
Hodila mé srdce v plén
Já se zamiloval
A pro své city orodoval
Týral tě svou příto mností
Marné moje počínání
Ty si nechtěla být mou paní
A květiny kolem cest
Které k tobě směly vést
Mi radily abych odešel
Na konec světa
Nechtěl být poeta
O tobě už neslyšel
A vánek ze strání
Byl plný volání
"Odleť se mnou
Nechej se obklopit
Nocí temnou"
Všechny jsem ale neslyšel
A v šílenosti činil svůj osud
Jenž trpí věru dosud
To láhev vítá mě tvou náručí
Já po ní jsem stařec co u zdi bytu
Smutně močí
Svou bolest ze závitu
To já stařec v žíle flíček mám
Neboť tvrdě dávám si jen sám
A v nejhlubším otupení
Necítím bolest že tu není
Ta po níž tak toužím
Pro ni se soužím
A Marťánci mi neporadí
To jen na mě tupě hledí
Snad tříhlavý velký pes
Pobaví mě ještě dnes
Teď jen tišeji mí přátelé
Vidíte – pot mám n a čele
Neb zvýšil jsem dávku dnešní
Chci ulehnou s vámi
Pod strom z třešní
A za hudby fantazie
Kolem vás obtočit se jako zmije
Ššššš tišeji ztište se
A ť můj zpěv se donese
K Bohu mé matce a hlavně k ní
Aspo ň teď
K dyž dnešní den je poslední
| 
