O mojí mámě
,,Konec dobrý, všechno dobré.“
A její oči tížil přebolavý žalm
jako skelný odraz zapomenutého mládí.
A jako lvice rve si kořist,
tak i ona drala se dál
...půvabná paní moci...
Jak těžké se vrátit v vzpomínkách,
jak zdlouhavé to lpění.
Srdcem jí protékal zmlklý bol
− píseň žaludečního chvění.
Co naplat marné pokusy,
jak vyhledat jej, pocit −
co ptáky ráno probouzí
a září krásou rosy.
Uměla zpívat onou písní,
jenž uši mužům rvala −
a když se ráno probouzela...
„Ach“, nebyla sama.
Přesladká a pofidérní,
zdánlivě až pannou,
hodna plných hrstí kvítí
− co padnou jenom stranou...
A tenkrát, jak ta byla křehká,
zůstala tam státi −
s tváří jemnou, s duší něžnou
přestala se ptáti.