Rosa se třpytí nad ránem
neotvírej oči ještě
polibek plující korábem
jsme kapkami deště

Stékáme po tváři klidně
pojíme se v proudy
půda je úrodná tak slibně
rozpadají se stuhlé hroudy...

V bělostných končinách kůže
potlouká se poustevník snad
odtrhává lístky mokré růže
všímá si prokřehlých vnad...

Odhodlán slíbat nektaru toho
co tajemstvím zahaleno jest
já, růže rozvitá tak mnoho
Ty, motýl co z nebe se snes...